Každý prodávající se obvykle chce vyhnout dvěma věcem: nechce prodat pod cenou a ani čekat příliš dlouho na zájemce. A právě v tom hraje klíčovou roli odhad nemovitosti – cena nesmí být ani příliš nízká, ani moc vysoká. Tak jak na to?

Velký pozor si dejte na amatérské určování tržní ceny. Jistě se každý prodávající nejprve letmo podívá na realitní servery, za kolik se nabízejí podobné nemovitosti. To je pochopitelné, ale nejde o spolehlivou metodu, jak stanovit nabídkovou cenu.

Odhad ceny nemovitosti je přesná disciplína založená na statistikách a aktuálních datech, která se navíc využívá i pro jiné účely než prodej.

Účel a čas odhadu ovlivňuje zhodnocení nemovitosti. Proto může mít jediná nemovitost více různých „cenovek“ zároveň. Rozlišit musíme tyto kategorie:
Kupní cena je ta, za kterou se nemovitost reálně prodává a která je uvedená v kupní smlouvě. O výši kupní ceny rozhoduje výhradně domluva mezi prodávajícím a kupujícím. Může být vyšší nebo nižší než tržní cena.

Tržní cena (nebo také obvyklá cena) udává částku, za kterou lze aktuálně na realitním trhu obdobnou nemovitost prodat. Při prodeji se snažte tržní ceny držet, nebo ji převýšit. Tržní cena je dána realitním trhem.

Cena zjištěná (nebo také administrativní) slouží pro některé zákonné úkony a drží se striktně legislativy. Je určena tzv. oceňovacím předpisem, který každoročně vydává Ministerstvo financí. Tato cena se používá například při určení náhrad za vyvlastnění ve veřejném zájmu.

Cena zadlužitelná slouží bance k odhadu nemovitosti, který je rozhodující pro výši hypotéky. Banky hovoří o tzv. LTV – poměru mezi výší půjčky a hodnotou zastavené nemovitosti. V současnosti je například platný limit pro LTV 80 %, tedy banka půjčí klientovi maximálně 80 % zadlužitelné hodnoty. Ta je však obvykle nižší než tržní cena, takže kupující nakonec reálně dostane půjčku ve výši třeba jen 70 % kupní ceny.